Dějiny organizace SS

Dějiny organizace SS jsou dosti složité a jejich pochopení vyžaduje dobré znalosti o poměrech v Třetí říši. Himmler byl pověřen, aby zorganizoval SS nikoli jako policejní oddíly, ale jako skutečný náboženský řád, hierarchizovaný od laických bratří až k představeným.

V nejvyšších sférách se nacházejí muži vědomě odpovědní za Černý řád, jehož existence ostatně nebyla nikdy oficiálně uznána nacionálně socialistickou vládou. V samém lůně strany se mluvilo o těch, kteří "patřili k vnitřnímu kruhu", ale nikdy se jim nedostalo legálního označení. Zdá se být jisté, že doktrína, nikdy plně nezveřejněná, spočívala v absolutní víře v síly naprosto překračující obvyklé lidské síly. V náboženství se odlišuje teologie, pokládaná za vědu, od mystiky intuitivní a nesdělitelné. Práce společnosti Ahnenerbe (složka SS, která zkoumala dědictví předků a okultní praktiky), jsou teologickou stránkou, Černý řád je mystickou stránkou náboženství Pánu Thule.

"Prozradím vám jedno Tajemství," řekl Hitler Rauschningovi, "zakládám řád." A vyvolává před ním hrady, kde se bude konat první zasvěcení. A dodává: "Odtamtud vzejde druhý stupeň člověka, jenž bude mírou a středem světa, člověka-boha. Člověk-bůh, nádherné ztělesnění Bytí, bude jakoby obrazem kultu... Ale jsou stupně, o nichž mi není dovoleno mluvit..."

Dějiny zbraní SS ( Waffen SS ) sahají do roku 1933, kdy Hitler udělil své "Stabswache" název "Leibstandarte SS-Adolf Hitler" (pluk osobní stráže Adolf Hitler) a vytvořil z ní ozbrojený útvar nezávislý na pravidelné armádě a policii.

Počátkem roku 1936 došlo k rozdělení kasernovaných jednotek SS na dvě základní formace: SS-Verfugungstruppe (kam spadal i pluk "Leibstandarte SS-Adolf Hitler") a SS-Totenkopfverbande, které byly určeny pro vzláštní účely politického charakteru. V době míru se z těchto jednotek rekrutovaly stráže koncentračních táborů a vězení, v případě mobilizace měly sloužit jako záloha pro verfugungstruppe.

Další skupinou byly všeobecné SS ( Allgemeine SS ). Allgemeine SS soustřeďují příslušníky, kteří nejsou součástí stálých kasernovaných jednotek, ale zúčastňují se pravidelných vojenských cvičení a politického školení. Allgemeine SS jsou hlavní oporou a kádrovou rezervou kasernovaných jednotek SS čili verfugungstruppe a totenkopfverbande.

Členové Waffen-SS byli v první řadě vojáci, neměli mnoho společného s členy SS v různých okupačních organizacích apod. (to byli členové Allgemeine SS), dále jednotky Waffen-SS nesloužily jako stráže v koncentračních táborech a neúčastnily se aktivně holocaustu (to byli členové SS-Einsatzkommand a SS-Totenkopfverbande). Samozřejmě, že byli členové Waffen-SS, kteří sloužili i v těchto jednotkách, jednalo se ale o výjimky.

V říjnu 1936 byl v rámci Hlavního úřadu SS ( šéfoval mu Heinrich Himmler ) vytvořen "Inspektorat Verfugungstruppen" pod vedením Paula Haussera - bývalého generála reichswehru, později šéfa stahlhelmu okruhu Berlín-Brandenburg. Poté co stahlhelm splynul s SS, byl Hausser krátkou dobu standartenfuhrerem SA, ale velmi rychle přešel do nové funkce - velitele důstojnické školy SS Junkerschule "Braunschweig". Současně se svým jmenováním SS brigadefuhrerem se Hausser stal v roce 1936 hlavním inspektorem verfugungstruppen. Měl po vojenské stránce slabě vyškolené jednotky SS (jejichž početní stav tehdy dosáhl asi 8500 mužů) přeměnit v dokonale vycvičené a moderními zbraněmi vybavené oddíly.

Výběr odpovídal přísným kritériím nacistického světového názoru a příslušným fyzickým požadavkům (minimální osobní výška pro leibstandarte činila 180 cm, pro ostatní jednotky 175 cm). Doba trvání služby zde pak byla stanovena pro řadové příslušníky na 4 roky, pro poddůstojníky na 12 let a pro důstojnický sbor na 25 let. Otevřenou cestu do těchto útvarů měli především příslušníci Hitlerjugend.

V roce 1937 byly součástí verfugungstruppen tři pluky: Germania, Leibstandarte Adolf Hitler a Deutschland. Důstojnické kádry SS se školily ve dvou školách: Junkerschule "Braunschweig" a Junkerschule "Bad Toltz, které ročně vychovávaly celkem 400 důstojníků.

Poslání těchto útvarů, které se staly zárodkem pozdějších zbraní SS (Waffen SS), definoval sám Himmler takto: "Verfugungstruppe byla zorganizována proto, aby se podílela na válce a bojovala na bitevních polích. Proléváním své krve na frontě si získá morální právo bojovat se sabotéry a vnitřními nepřáteli.

Jednotky SS prokazovali velkou zmužilost příznačnou pro jejich boj, ovšem ne vždy ctily pravidla vedení války a jejich způsob boje byl leckdy brutální. Vrchní velitelství armády zpočátku neprojevovalo nad výkony SS velké nadšení a raději se zaměřovalo na záporné stránky, především na vysoké procento ztrát v jednotkách SS. Vysoké ztráty jednotek SS byly způsobeny jednak tím, že armáda s oblibou přidělovala zbraním SS ty nejtěžší úkoly, ale také tím, že sami vojáci se nebáli smrti a toužili se osvědčit a splnit těžké bojové úkoly. Ovšem postupem času si jednotky SS vybudovaly skvělou pověst neústupných bojovníků a "hasičů fronty".